O víně a trestu

Počátky

Réva vinná se na našem území pěstuje již velmi velmi dlouho. V nalezištích pod Pavlovskými kopci byly objeveny vinařské nože, které zde byly používány pravděpodobně Římany ve 4. století. Z tohoto období nemáme žádné důkazy o tom, zda byl proces pěstování vína nějak legislativně upraven. 

14. století

Zásadním jménem ve vinařské historii je Karel IV. ( 14. století). Ten, jako první vladař, upravuje pravidla zakládání vinic nařízením. Pro vinaře a prodejce vína to znamenalo mimo jiné i nižší daně, což přispělo k rozvoji vinařství. Za vlády Karla IV. se také zavedly jednotné tresty pro pachatele, kteří poškozovali vinice, nebo kradli hrozny. Zajímavé je, že pokuty a tresty byly rozděleny podle toho, v jakou denní dobu byl skutek spáchán. Pokud byl viník dopaden ve dne, byla mu useknuta pravá ruka a musel navíc zaplatit 20 kop grošů. Jiná situace nastala, když byl pachatel přistižen v noci. To ho vinař mohl zabít. Pak na mrtvolu stačilo položit dva groše. No, představte si to. Jdete si při měsíčku z hostince, zabloudíte do sousedova vinohradu, zakopnete o révu a bum. Zkrátka, nebyl čas, ptát se, kdo je kdo. 

Nicméně Karel IV. se postaral i o ochranu českého vinařství v mezinárodní konkurenci. Díky jeho ,,právu viničném´´ byl omezen dovoz vín z jiných zemí. To vše vedlo k tomu, že se českému vinařství velmi dařilo. Církev ho také notně podporovala, neboť potřebovali tělo boží něčím zapíjet. 

Následující období husitských válek znamenalo pro vinařství úpadek. Půda byla obětována ve jménu války, nebo zničena v bitvách.

16. století

Další legislativní úpravy týkající se vína se objevují za dob vlády Rudolfa II. Habsburského v 16. století. Ten vydává tzv. Instrukci o vinařství, která reaguje na nové postupy a technologie v tomto oboru. Bohužel, následuje další válka, tentokrát třicetiletá. A ta znamená pro vinařství a vinohradnictví další katastrofu. A situace se zlepšuje až za vlády Marie Terezie. Takže nejen školství, ale i víno. Díky Marie. 

Od převratu po současnost

Pro naši generaci nastává zásadní legislativní změna po pádu režimu v roce 1989. Půda, patřící do této doby pod spolky JZD, se vrací do soukromého vlastnictví jednotlivým vinařům. Socialistická legislativa zaměřená hlavně na kvantitu se mění a do popředí se dostává hlavně kvalita. 

Nový zákon o vinařství a vinohradnictví byl přijat v roce 1995. Ten byl několikrát novelizován a současná podoba z.č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, byla naposledy upravena zákonem č. 311/2008 Sb.

Hlavní prioritou současného vinařského zákona je vymezení vinařských oblastí a způsob označení vín. Dělí Českou republiku na dvě vinařské oblasti ( Čechy a Morava), které jsou dále děleny do podoblastí. Dále zákon upravuje odrůdy, které jsou schválené pro jednotlivé podoblasti. Je také upraven maximální výnos vinic a způsob ošetřování a výroby vína. Státní zemědělská a potravinářská inspekce má dle tohoto zákona pravomoc hodnotit a zatřiďovat víno do jakostních tříd a kontroluje dodržování zákona samotného. 

Zákon upravuje tedy logicky i postihy za jednotlivé prohřešky. Například za zfalšování produktu hrozí pokuta do výše 50 milionů korun. Je to dost peněz, ale když vezmeme v úvahu, že ještě před pár set lety jste mohli být bez ruky, nebo mrtví, zákony dost vyměkly.  

Zákon č. 321/2004 Sb.Zákon o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství

KRAUS, Vilém, Zuzana FOFFOVÁ a Bohumil WURM. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2008. ISBN 80-867-6700-0.

Vinařství. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2019 [cit. 2020-04-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vina%C5%99stv%C3%AD