Pavel

Pavel Bydžovský je majitelem vinotéky Vinosféra v Hradci Králové, kterou vede už šestý rok. A je to můj vinný kamarád. Díky němu jsem ochutnala vína, o kterých jsem předtím neslyšela a zase se naučila něco nového. Vínem žije a víno ho živí. 

Jak se Pavel k vínu dostal?

Přes mého kamaráda Petra Hůrku, se kterým se znám z fotbalu. On začal dělat víno jako koníček a začal vozit vína z Chile. Na těch jsem se učil pít víno. Začali jsme hned s tím nejlepším. A on už na to později neměl čas, tak mě napadlo, že bych mu ta vína mohl začít prodávat. Vytvořil jsem pár letáků, zkusil jsem to prodávat po známých a kamarádech, až mě pak mě napadlo, že bych si mohl otevřít vinotéku. 

No  teď, když si chceš dát fakt dobrý víno, co si dáš? Chilské, na kterém jsi začínal?

Když si chci dát fakt dobrý víno, dám si bubliny. Suché, nějaký brut. Teď momentálně z Rakouska od Hofbauera pijeme jeho Pinot Char a jinak mě dostal Deluxe brut od Znovínu. To je cuveé Vlašáku a Rulandy bílé 50% na 50%. Takže bubliny a krom toho teď piju hodně Moselská vína. 

A podle toho se odvíjí i tvůj sortiment? Podle čeho vybíráš vína do vinotéky? 

To je těžké, protože se snažíme vybírat vína tak, abychom lidem představili něco nového. Mám pocit, že kdybych měl pořád ty samé věci a neposouval to nikam dál, tak to lidi přestane bavit. Takže tu mám vyzkoušená vína, jako třeba ty z Mosely, Champagne a pak pár vinařů, které se snažíme držet. A pak stále objevujeme nové věci. Vína vybírám ideálně tak, že jedu přímo za vinařem a poznám ho. Musím od něj ochutnat minimálně alespoň tři/čtyři věci, abych věděl. Nikdy do vinotéky nevezmu vína bez přechutnání. Musím si být na 100 % jistý, že mě to baví, že se mi to líbí, ale také, že to prodám. Protože nakoupit vína za x tisíc a pak se na ně jenom koukat je blbost. Samozřejmě, že bych chtěl mít vinotéku, kde bych měl všechno. Vína z Austrálie, z Nového Zélandu, z Chile, Argentiny, Moravy, z České oblasti, ale když to nemá odbyt, tak je to těžké. 

To chápu, Hradec Králové mi pořád přijde na víno dost konzervativní, co myslíš? Je to tím, že je málo degustací, akcí nebo málo vinoték?

Hradec je strašně konzervativní. Ale vinoték je tu právě podle mě hodně. A hlavně je kolem strašně moc velkých supermarketů, které nám to kazí. I já jsem v jednom supermarketu koupil krásné francouzské víno, Chardonnay za 129 Kč. To je neskutečné. Co je má potom dostat do vinotéky, když si takové víno můžou koupit při denním nákupu. Já mám krásná vína z vinařství Pavlovín za 120 Kč, ale když to nepředstavíš těm lidem, oni to nepoznají a nevědí, že i taková vína tu máme a že stojí za to.    

Odkud se vzal název Vinosféra?

Opět díky mému kamarádovi, panu Hůrkovi. S ním jsem konzultoval před otevřením spoustu věcí, od obchodu i přes sortiment vín, se kterým mi radil. A bylo potřeba vymyslet název. A jednou jsme spolu telefonovali a on najednou řekl, že by to mohla být třeba Vinosféra. A mě se to zalíbilo a takhle spontánně to vzniklo.

Je pro tebe víno radost, nebo starost?

To nemůžu takhle přiznat! Samozřejmě že radost, protože mi ruší ty starosti, když jsou. 

Změnil se tvůj vztah k vínu, když jsi se vínem začal živit? Že by sis někdy řekl, že už víno nechceš vidět a dal si pivo?

Třeba když už toho je hodně a člověk je překyselený, tak si řeknu, že si dám pauzu a dám si pivo. Ale jinak moje vinotéka můj vztah k vínu spíš prohloubila. Já jsem předtím nepil víno, neuměl jsem si ho koupit, nevěděl jsem výrobu růžového vína, neznal jsem problematiku, nevěděl jsem nic. Takže jsem se díky tomu začal vzdělávat a teď mám za sebou dva kurzy vinařského institutu a chystám se i s manželkou na třetí. 

Nastala někdy situace, kdy jsi se na podnikání s vínem chtěl vykašlat?

Asi stotisíckrát. Většinou hlavně kvůli finanční situaci. Když jsem začínal, musel jsem si vytvořit zázemí a klientelu. Začátky jsou těžké, když za sebou nemáte raketu, kterou podnik dotujete. Každý tvrdí, že když něco otevřete, tak po roce zjistíte, jestli to má význam v tom pokračovat. Není to pravda, po roce nezjistíte vůbec nic. Teprve pátý rok se situace nějak stabilně ustálila a letos, šestý rok, už to vypadalo, že by to mohlo jít, ale přišla covidová krize. Tu jsme naštěstí ustáli hlavně díky lidem, kteří byli naučeni chodit a podrželi nás. 

Ty máš s manželkou kromě vinotéky ještě e-shop s úplně jinými produkty. 

Ano, máme ještě e-shop www.headfashion.cz s turbany, šátky a čepicemi pro onkologické pacienty, nebo pacienty po chemoterapii. Ten nás v té krizi také dost podržel. 

Jaké víno, konkrétní láhev, tě v poslední době nejvíce zaujala a proč?

A kolik láhví týdně vypije takový majitel vinotéky?

No to snad nemůžu ani říct. Dobře, v průměru tak osm. 

A víš, že má týden sedm dní...?

Tak osm až deset (smích).